Stane se Čína díky svým penězům fotbalovou velmocí?

30.05.2016 12:01 | V Z | Diskuze

V Číně se rozbíhá bezprecedentní pokus o pozvednutí kvality místního fotbalu na světovou úroveň, především silou čínských peněz. Od plánů k realizaci je však cesta velmi dlouhá, varují fotbaloví odborníci.

Foto: Alex Fau

 

Rekordní částky za přestup hráčů jsou jedna věc, ale sestavení kvalitního týmu je něco úplně jiného. Říše středu se nebojí osvojení cizích technologií a kopírování kdečeho. Pokud jí to bude procházet a lidé a firmy budou stále kupovat "levné technologie", bude Čína a její peníze vévodit světu, třeba i tomu fotbalovému.

Podobně jako mnohé jiné věci, i historie fotbalu začala v Číně. Již v druhém či třetím století před našim letopočtem Číňané hráli hru zvanou „cuju“ (doslova přeloženo „kopaná“). Ve hře cuju dvě družstva soutěžily o to, kdo dostane peřím naplněný míč do branky soupeře. Hra, která původně sloužila jako vojenské cvičení, se postupně více stylizovala a na konci prvního tisíciletí byla velmi módní záležitostí. Ačkoliv popularita Cuju v období vlády dynastie Ming (1368-1644) opadla a obecně se má za to, že moderní fotbal vznikl z násilných masových her hraných v Evropě ve středověku, v roce 2004 Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) potvrdila, že fotbal jako hra vznikl ve východočínské provincii Šan-tung.

Předchůdce fotbalu cuju už je dávnou minulostí. Moderní varianta kopané přišla do Číny v roce 1924 se založením Čínské fotbalové asociace (CFA), která je nejvyšším orgánem pro tento sport v Říši středu. Historie fotbalu v Číně je však poměrně neklidná a plná zvratů. Popularita této míčové hry v domácím prostředí v padesátých letech po založení Čínské lidové republiky prudce rostla, ale na konci desetiletí Čína vystoupila z asociace FIFA na protest proti přijetí Tchaj-wanu. K dalšímu rozmachu fotbalu v nejlidnatější zemi světa došlo až po smrti Velkého kormidelníka Mao Ce-tunga v roce 1976. Od začátku devadesátých let minulého století začali do Číny pomalu přicházet zahraniční trenéři i hráči. Krátce poté se začali první čínští hráči objevovat v zahraničních klubech – v zápasu britské Premier League v roce 2003 nastoupil centr Li Tie za Everton a obránce Sun Jihai za Manchester City. K televizním obrazovkám přitáhli desítky, nebo možná dokonce stovky, milionů čínských diváků.


Toto číslo ukazuje, kolik je v Číně potenciálních zájemců o sledování hry s kulatým míčem. Čínský fotbal se však potýká se dvěma závažnými problémy. Prvním je korupce: skandály s ovlivňováním výsledků se v devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí objevovaly tak často, že fanoušci začali zápasy bojkotovat. Regulérní kampaň proti korupci byla spuštěna teprve v roce 2009. Dalším problémem je, že Čína nemá v celosvětovém srovnání příliš dobrý tým. Čínské mužské družstvo zaujímá nyní 81. pozici ve světovém žebříčku mezi Kyprem a Jordánskem. Na Mistrovství světa ve fotbale se Čína kvalifikovala pouze jednou, v roce 2002. Největším přínosem čínského týmu na tomto mistrovství se staly předem odhadnutelné vtipy na konto jeho neschopnosti zorganizovat obrannou zeď. (To by se mohlo letos změnit, protože čínský tým porazil v březnu Katar 2:0 a zajistil si pozici ve třetím kole kvalifikace na šampionát v roce 2018.) Čínské fotbalistky jsou na mezinárodním poli úspěšnější než muži. Na Mistrovství světa v roce 1995 skončily čtvrté a ve finálovém zápase v roce 1999 prohrály až na penalty. Od té doby se čínský ženský tým dostal nejdále do čtvrtfinále.

Dobré výsledky jsou však jen jednou cestou, jak upoutat pozornost fotbalového světa. Tou druhou jsou peníze. Obrovské částky, které je Čína ochotna do fotbalu vložit, přitahují pozornost fotbalistů i funkcionářů k Východu. Profesionální hráči mohou přestupovat mezi kluby pouze ve dvou určených obdobích v každém kalendářním roce. Obvykle jde o dva měsíce v létě a jeden měsíc v zimě.

V posledním takovém období v zimě čínské kluby za přestup utratily více než 280 milionů dolarů. Šlo o nejvyšší částku mezi všemi fotbalovými ligami na světě. (Skutečné investice jsou ještě mnohem vyšší, protože výše uvedená suma zahrnuje jen platby mezi kluby, nikoliv platy hráčů a poplatky placené hráčům za přestup, které dosahují značných úrovní). 

Na současné přestupové vlně je pozoruhodný především věk hráčů a jejich postavení ve fotbalovém světě. K přestupům obvykle dochází u elitních fotbalistů, kteří ke konci své kariéry opouštějí největší evropské fotbalové klubech a absolvují závěrečné dobře placené kolečko po různých světových týmech. Do Číny však nyní přestoupilo několik hráčů, kteří jsou na vrcholu, nebo jsou mu blízko. Jde o hráče, kteří mohli nadále hrát fotbal na evropské špičce. Podívejme se např. na devětadvacetiletého kolumbijského útočníka Jacksona Martíneze. Po třech letech v druhém nejúspěšnějším portugalském klubu, FC Porto, přestoupil v létě 2015 do Atlética Madrid, vítěze španělské nejvyšší ligy z roku 2014. 3. února však podepsal smlouvu s klubem Kanton Evergrande FC, vítězem Čínské superligy z roku 2015, který bude trénovat Luiz Felipe Scolari, který má za sebou i titul z Mistrovství světa. Evergrande za Martíneze utratil asi 46 milionů dolarů, což byl v daný okamžik asijský rekord. Tento rekord však vydržel pouhé dva dny. Šestadvacetiletý brazilský útočník Alex Teixera měl podle očekávání začít hrát britskou Premier League za Liverpool. Když se však anglický klub zalekl jeho finančních požadavků, do hry vstoupil čínský Jiangsu Suning FC. Ačkoliv Jiangsu v Čínské superlize prozatím skončil nejvýše na druhé pozici, byl ochoten za Teixeru zaplatit 56 milionů dolarů.

Majitelé fotbalových klubů jsou proslulí ochotou utrácet obrovské sumy. Cílem současné fotbalové nákupní horečky však není jen získat několik titulů. V březnu 2015 čínská vláda, tzv. Stání rada, oznámila plán na reformu čínského fotbalu. Plán, iniciovaný čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, který je známým fotbalovým fanouškem a v říjnu si dokonce v doprovodu britského premiéra Davida Camerona prohlédl stadion Manchester City, počítá s tím, že se v Číně bude konat Mistrovství světa mužů, ženský tým se vrátí do světové špičky a mužské družstvo dosáhne na „nejvyšší pozice“. Peking má rovněž vizi čínského fotbalu s ligou „světové úrovně“ jakožto motoru čínského sportovního průmyslu, jehož hodnota by se do roku 2025 měla zvýšit pětinásobně na 850 miliard dolarů.

Co znamená ona čínskou vládou zmiňovaná „světová úroveň“? Mezinárodní nákupy hráčů jsou důležité, ale Čína rovněž musí mít silnou ligu produkující kvalitní hráče, dominovat na asijských soutěžích a přitahovat pozornost fanoušků, televizních diváků i sponzorů na národní i mezinárodní úrovni.

Čína pracuje usilovně na všech třech frontách. V roce 2013 se Kanton Evergrande stal prvním čínským klubem, který zvítězil v Lize mistrů AFC, nejvyšší asijské soutěži. V roce 2015 své vítězství zopakoval. (Většina klubů v nejvyšší čínské lize CSL je plně či většinově vlastněna soukromými společnostmi či konglomeráty – např. Evergrande je druhým největším developerem v Číně.) Čínští fanoušci a diváci mají rozhodně o fotbal zájem mají. Největší fotbalové kluby pravidelně jezdí do Číny hrát prestižní přátelské zápasy před narvanými stadiony před začátkem evropských soutěží. Čínská televize vysílala v sezoně 2014-2015 celkově 4 768 hodiny přenosů z Premier League, které sledovalo 350 milionů lidí. Počty návštěvníků zápasů Čínské superligy se mezi jednotlivými týmy výrazně liší, avšak průměrná návštěvnost od roku 2014 vzrostla o 16,7 % na více než 21 800 osob, což je jen o něco méně než v italské nejvyšší lize Serie A a ve francouzské  Ligue 1.

Současná nákupní vlna se netýká jen fotbalistů a trenérů z Evropy. Čínský útok na fotbal se odehrává i v zákulisí. Čínští investoři koupili podíly v Atléticu Madrid a Manchester City, které patří k nejsilnějším evropským týmům, a převzali několik menších klubů, včetně francouzského Sochaux, španělského  Espanyolu a holandského ADO Den Haag. Číňané usilují o získání vlivu a moci, a jeho prostřednictvím i knot-how, dovedností a styků. V listopadu 2015 fotbalový superagent Jorge Mendes oznámil, že jeho společnost Gestifute, která spravuje sportovní talenty a k jejímž klientům patří i José Mourinho a  asi největší současná světová fotbalová ikona, Cristiano Ronaldo, spojí své síly s Fosunem, obchodním konglomerátem spoluvlastněným čínským miliardářem Guo Guangchangem. Mendes, který se mýlí jen velmi zřídka, se domnívá, že čínský fotbal před sebou má zářivou budoucnost.

Zdroj:FP, Redakce

Podobná témata
politika, čína, sport, sportovní kluby, manchester united ltd

Líbil se vám tento článek?
+0 / -0

Sdílejte článek na sociálních sítích
Odeslat článek e-mailem

Diskuze

V diskuzi zatím není žádný komentář. Buďte první, kdo bude komentovat.

Vstoupit do diskuze


Související články
Ilustrační foto

Populistické strany těží ze strachu z globalizace

Strach z negativních dopadů globalizace je jedním z důležitých důvodů příklonu evropských voličů k pravicově populistickým stranám.

Ilustrační foto

Čínské Macao hlásí rekordní tržby z hazardu

Příjmy z hazardních her v Macau se v listopadu zvýšily o 14,4 procenta na 18,8 miliardy patac (60 miliard Kč). Příjmy stouply již čtvrtý měsíc za sebou, předtím více než dva roky klesaly.



Čti více

Akcie společností těžících kovy budou v roce 2017 na vzestupu, tvrdí analytici Citigroup

Analytici Citigroup změnili svůj výhled pro těžební sektor v roce 2017 z medvědího na býčí. Investiční doporučení pro akcie BHP Billiton (BHP +1,9 %) a Rio Tinto (RIO +1,1 %)

Druhá největší ruská banka VTB byla dnes napadena hackery. Ruská kontrarozvědka z útoku viní Ukrajince

Druhá největší ruská banka VTB se dnes stala terčem kybernetického útoku. Informovala o tom agentura AFP.

Portál Web4Trader používá cookies s cílem zajistit co možná nejlepší zážitek při návštěvě těchto webových stránek. Dalším užíváním těchto webových stránek vyjadřujete souhlas s umístěním souborů cookies na vašem počítači / zařízení. Více informací naleznete zde.