Věci, které hýbou cenou

06.11.2015 16:35 | Redakce Web4Trader | Diskuze

Pokud si klademe otázku, co všechno má vliv na pohyb ceny, tak základní odpovědí, probíranou v prvním ročníku ekonomické školy, je zákon nabídky a poptávky. Zákon nabídky a poptávky je velmi jednoduchý. Pokud se nabídka snižuje, tak cena roste, pokud se nabídka zvyšuje, cena klesá. To je poměrně jednoduché a nedá se na tom nic zkazit. Člověk vybavený touto znalostí vstoupí na burzu, koupí si kontrakt ropy, protože ropa dojde nejpozději do patnácti let, jak tvrdí od roku 1912 všechny předpovědi množství zásob ropy, a pak už se nestačí divit. Ropa nejen, že nechce dojít, ale celý ten mechanismus, který se kolem toho točí…světe div se.

Na trhu působí mnohem víc věcí, které hýbou cenou trhu, než jen obyčejný zákon nabídky a poptávky. Základním problémem zákona nabídky a poptávky je to, že v praxi nefunguje, lépe řečeno funguje jen pro velmi dlouhé časové rámce. Pokud bude mít obchodník investiční horizont v řádu několika let až desetiletí, pak má zákon nabídky a poptávky čas se projevit a jeho vliv na tvorbu ceny převáží. V kratších časových rámcích působí i jiné vlivy, jako je například lokální převis nabídky nad poptávkou, protože se nějaký hedgeový fond rozhodl odprodat některé akcie a nahradit je jinými.

 

Co tedy hýbe cenou?

  • Cenu všech obchodovaných instrumentů ovlivňují fundamentální makroekonomická data.
  • Další věcí, která ovlivňuje cenu, je fiskální a měnová politika vlády a centrální banky.
  • Na cenu mají vliv vnější šoky
  • U akcií jsou pak hlavním hybatelem ceny výsledky hospodářské sezóny a publikované firemní zprávy.
  • Pro komodity nahrazují hospodářskou sezónu zprávy o úrodě, suchu, objevení nových ložisek atd.
  • Pro forex je důležité všechno, protože nákupy a prodeje všeho se realizují penězi.
  • Zvláštní místo mají psychologické aspekty, jako je očekávání budoucího vývoje, nálada trhu, pesimistický, nebo optimistický výhled ekonomiky do budoucna.
  • Cenu také ovlivňují rozhodnutí velkých hráčů o tom, jestli budou nakupovat, nebo prodávat a pak každodenní a nikdy nekončící snaha velkých hráčů vytvořit takové podmínky na trhu, aby se malí hráči dostali do ztrátových obchodů a museli uzavírat své obchody.

 

Hospodářské výsledky akciových společností

Každá akciová společnost působící na burze musí jednou za čtvrt roku publikovat své hospodářské výsledky. Akcionáři se zde dozvědí, jak se společnosti dařilo v uplynulých třech měsících. Jak veliké měla prodeje, jak velikou měla marži, jaký měla zisk, jak je společnost zadlužená, jestli budou vypláceny dividendy a pokud ano, jak budou veliké, jaký je výhled do budoucnosti a co lze očekávat.

Nejdůležitější je údaj o velikosti dosaženého zisku na akcii (EPS), protože tento údaj je korelován s cenou akcií společnosti. U ceny akcií platí to, že pokud se velikost majetku společnosti zvýší, stejným poměrem by se měla zvýšit i cena akcie. Alespoň to tvrdí teorie. Dalším údajem, který silně ovlivňuje cenu akcie, je velikost firemních příjmů a výdajů v hotovosti (cash flow).

Je důležité se zaměřit nikoli na celkové údaje, ale na údaje vztažené na cenu akcie. Pokud společnost provádí zpětný odkup akcií, tak hodnota zisku na akcii se může zvyšovat, i když celkově zisky stagnují, nebo se dokonce společnost dostává do ztráty.

Z hospodářských výsledků společnosti je pak odvozeno množství mikroekonomických ukazatelů, jako je například P/E, ROI, PEG, atd., které jsou pak pro investory vodítkem k nákupu, nebo prodeji příslušné akcie.

Cenu akcie pak ovlivňuje také aktuální pozice v hospodářském cyklu, která má vliv na výkonnost jednotlivých sektorů. Tomuto jevu říkáme rotace sektorů. Dále cenu ovlivňují hospodářské výsledky vedoucích firem v jednotlivých sektorech. Pokud bude mít dobré hospodářské výsledky Intel, dá se předpokládat růst cen akcií i ostatních výrobců polovodičů.

 

Fiskální a měnová politika

Měnová politika

Tím, co tvoří širší makroekonomické prostředí je měnová politika centrální banky a fiskální politika vlády. Vláda má možnost ovlivňovat politiku svými investicemi, pobídkovými ekonomickými stimuly, případně výdajovými škrty. Centrální banka má možnost ovlivňovat vnější ekonomické prostředí prostřednictvím úrokových sazeb.

Měnová politika je tedy stanovování základní úrokové sazby centrální bankou a také řízení množství peněz v oběhu. Další možností, kterou mají centrální banky je ovlivnění síly měny prostřednictvím devizových intervencí.

Základní ekonomická teorie je taková, že pokud začne růst inflace, začne centrální banka zvyšovat základní úrokovou míru. Od té jsou odvozeny úrokové míry dluhopisů a úvěrů poskytovaných finančními institucemi. S růstem úvěrů se nabídka levných peněz snižuje a to přiškrtí růst inflace. Jakmile začne inflace klesat, centrální banka začne opět úroky snižovat. Tato měnová politika se hodí k boji s mělkými recesemi a dobře funguje v prostředí rostoucího trhu. Hlubší recese nezvládá, protože když je základní úroková míra okolo nuly, tak regulovat ekonomiku snižováním úroků je problematické, protože nominální úroky dlouhodobě nemohou být záporné.

Přechodně zavést záporné úrokové sazby lze, to znamená, že věřitelé platí centrální bance za to, že si mohou koupit její dluhopisy. Nicméně platit někomu za to, že si ode mě půjčí peníze, jde proti zdravému rozumu. Jde o nevyzkoušenou politiku, s kterou nejsou zkušenosti, i když některé centrální banky s tím experimentují (např. v roce 2015 v Dánsku nebo Švédsko). Centrální banky tedy raději volí další možnost a to je velikost množství peněz v systému – likvidity. Pokud se množství peněz v systému zvýší, očekává se, že komerční banky začnou tyto peníze půjčovat a to rozhýbe ekonomiku, takže se bude možné vrátit ke klasickému řízení pomocí cyklu úrokových sazeb. Další možností, kterou má centrální banka k dispozici, je oslabení měny intervencí na devizovém trhu. Zde je myšlenka taková, že slabší měna podpoří vývoz a vyšší vývoz je jednou z veličin ovlivňujících velikost HDP.

V současné době probíhá ovlivňování ekonomiky prostřednictvím zvyšování nabídky peněz v systému (zvyšování likvidity, tištění peněz), nebo prostřednictvím oslabování měny.

Měnová politika působí mnohem rychleji, než fiskální politika a stanovením vhodně vysoké základní úrokové sazby lze podporovat, nebo zpomalovat ekonomiku. Měnovou politikou se lépe reguluje inflace a zpomaluje přehřátá ekonomika. Měnovou politikou se obtížně ovlivňuje recese. Spotřebitele nižší úrokové sazby neovlivní, pokud budou mít dojem, že recese bude pokračovat.

Fiskální politika

Fiskální politika je to, co může ovlivňovat vláda. Vláda může zvyšovat, nebo snižovat daně. Může poskytovat ekonomické stimuly, podporovat vývoz, zavádět šrotovné na auta, podporovat zaměstnanost, vláda může šetřit a provádět výdajové škrty. Všechny tyto možnosti dávají vládě prostor k ovlivňování ekonomiky. Tato opatření jsou vhodná k boji s krizí, nebo hlubokou recesí.

Pokud vláda zavede šrotovné na auta (jako třeba v Německu v roce 2009), tak tím nejlépe podpoří ekonomiku. Na výrobu aut je nabaleno množství dalších servisních a výrobních firem (jedno euro vložené do podpory šrotovného zasáhlo zhruba 40 % státní ekonomiky Německa). Pokud stát nevyrábí automobily, tak druhým nejlepším stimulem je investice do stavebnictví a do výstavby silnic a železnic. To podpoří výrobu stavebních hmot, protože ty je ekonomicky nesmyslné dovážet ze zahraničí.

Z krátkodobého hlediska je nejefektivnější podpora automobilového průmyslu, nebo stavebnictví, nicméně z dlouhodobého hlediska je nejlepší podpora školství a vzdělávání. Krátkodobé zájmy však u vlád obvykle vyhrávají, protože vláda nevidí dál, než do konce svého volebního období.

Hlavním problémem fiskální politiky je, že dlouho trvá, než ekonomické pobídky a další opatření začnou působit. Obvykle trvá 6 až 9 měsíců, než peníze probublají do růstu cen. Některá opatření se nestihnou projevit, protože jsou zastíněna reálným vývojem ekonomiky.

Zvyšování vládních výdajů, nebo snižování daní tedy stimuluje ekonomiku. Snižování vládních výdajů a zvyšování daní zpomaluje hospodářský růst. Nevýhodou fiskálních opatření je dlouhá doba než se projeví vliv na ekonomiku, protože mezitím mohlo dojít k překonání recese a stimulační pobídky se pak promítnou do růstu inflace.

Daňové škrty jsou rychlejší, než vládní pobídky, ale může se stát, že spotřebitelé splatí své dluhy a nedají peníze do spotřeby. Fiskální výdaje vedou ke zvyšování vládní zadluženosti, což vyvolává zvýšení úrokových sazeb, zpomalování ekonomiky a možný přechod do recese.

 

Vnější šoky

U veřejnosti jsou nejznámějším hybatelem ceny vnější šoky. Jsou to události, které přicházejí neočekávaně, nebo vznikají náhodně, nebo se očekávají, ale neví se, jak to dopadne, atd. Patrně nejznámější historickou událostí, která měla vliv na růst cen dluhopisů, byl výsledek bitvy u Waterloo.

Obvykle se za vnější šoky považují záplavy, hurikány, nemoci, AIDS, prasečí chřipka, počítačové viry, válka, terorismus, atentáty, vývoj ceny ropy, tsunami, jaderné havárie, havárie ropných plošin, neúroda, politické projevy představitelů vlád, šéfů centrálních bank, intervence centrálních bank (devizové intervence ve Švýcarsku v roce 2015 způsobily posílení švýcarského franku vůči české koruně během 15 minut o 39%), atd.

Nicméně vnější šoky nemusí být jen negativní. Mohou být i pozitivní jako je objevení a následný rozvoj nových technologií. Přijetí pobídkového balíčku opatření vládou, fiskální politika vlády. Pozitivní byl nástup počítačů, internetu, technologie slunečních panelů. Pozitivní může být oznámení o schválení nového léku, jeho neschválení pak negativním šokem.

Vnější šoky ovlivňují jednotlivé ekonomické sektory, případně celá odvětví a někdy i celý trh. Havárie fukušimské jaderné elektrárny utlumila jadernou energetiku a tedy i cenu uranu. Neúroda kávy může zdražit kávu, kterou nakupuje Starbucks. Pokud Starbucks v důsledku zdraží své produkty, může se to projevit nárůstem jeho zisků a růstem ceny jeho akcie.

Mezi vnější šoky lze také zařadit cenu ropy. Vysoká cena ropy ovlivňuje celou ekonomiku a může vyvolat snížení ekonomického růstu a přechod do recese. Oproti tomu příliš nízká cena ropy snižuje inflaci, a pokud se inflace pohybuje kolem nuly, hrozí přechod do deflace a to se zase nelíbí centrálním bankám. Vysoká cena ropy má vždy negativní vliv na výkonnost ekonomiky. Dá se chápat jako dodatečná daň, která zatěžuje hospodářství, ale z jejíhož výběru nám neplynou výhody, protože peníze plynou producentům ropy. Vysoká cena ropy má rozdílný vliv na jednotlivé sektory. Sektory s vysokou energetickou náročností jsou postiženy více (doprava, chemický průmysl). Na druhou stranu zvyšující se cena ropy působí příznivě na růst cen akcií odvětví produkující ropu.

Válka je silný vnější šok. Obvykle je válka považována za ekonomický stimul. Druhá světová válka a Korejská válka stimulovaly prudký růst ekonomiky. Ale obecně to neplatí. Například Vietnamská válka vyvolala prudký růst inflace, válka v Zálivu (1991) vyvolala recesi, válka s Irákem (2003) vyvolala prudké nestability v trhu. Válka v Afghanistánu (2001-2011) způsobila neúměrný růst zadlužení USA. Válka na Ukrajině způsobila prudký hospodářský propad Ruska v důsledku sankcí.

Pozitivně reagují odvětví obrany a odvětví okolo vojenství. Ostatní sektory mohou být naopak postiženy stagnací.

 

Psychologické vlivy

Na cenu působí také psychologické vlivy. Očekávání budoucího vývoje je ovlivněno optimistickým, nebo pesimistickým scénářem budoucího vývoje. Ten se měří pomocí nejrůznějších ukazatelů sentimentu trhu, nebo pomocí průzkumů a dotazníkových statistických metod. Patří sem měření pulsování trhu (market breadth), poměr put/call opcí, velikost nákupních a prodejních objemů, množství nově dosažených New High a New Low a další odvozeniny.

Dalším vlivem je základní nastavení lidské psychologie. Lidé z 80 % preferují vrabce v hrsti, před holubem na střeše a zároveň nesnáší ztráty, takže neustále čekají, že se situace otočí a ztráta skončí v zisku. To vede k čím dál vyššímu riziku a obvykle to končí vysokými ztrátami. Toto psychologické nastavení se dá shrnout větou: „Libost ze zisku jednoho eura je menší, než nelibost ze ztráty jednoho eura.“

Další psychologické působení je dáno dvěma druhy strachu, které ovlivňují rozhodování obchodníků. Prvním je strach z veliké ztráty. Druhým je strach z unikající obchodní příležitosti. Strach z veliké ztráty využívají profesionální obchodníci. Pohnou cenu směrem dolů a vyvolají strach z pádu ceny. Drobnější obchodníci se ze strachu z dalšího propadu ceny zbavují svých obchodů a poté, co jsou vytřeseni z trhu, cena se opět vydá vzhůru. Vyvolat paniku z propadu je mnohem jednodušší a účinnější, než vyvolat strach z unikající příležitosti.

Strach z unikající příležitosti známe, když se objeví „výhodná“ nabídka, ale „musíte se rozhodnout hned, pak už nebude“. Stejně tak působí pohled na rostoucí cenu v grafu, kdy cena rychle roste a obchodník není v trhu. Člověk má nepříjemnou náladu, že mu uniká příležitost a má obavy, že mu unikne. Obvykle pak následuje impulsivní rozhodnutí o vstupu do obchodu.

Že se lidé takto chovají, je dobře známé profesionálním obchodníkům, kteří poté, co do trhu vstoupí dostatečné množství peněz, mohou snížit cenu a zanechat nové investory ve ztrátě. Tento druh akce je znám pod pojmem past na medvědy (bear trap), nebo past na býky (bull trap).

Posledním výrazným psychologickým vlivem, který má dopad na růst, nebo pokles ceny je vznik pozitivního, nebo negativního překvapení během publikování makroekonomických údajů.

 

Aktivita velkých hráčů

Na trhu se pohybuje veliké množství účastníků, kteří mají nejrůznější zájmy a pohybují se v různých investičních horizontech. Z hlediska kapitálu se dají rozdělit do skupiny retailových obchodníků (malí hráčí) a do skupiny profesionálních obchodníků, velkých finančních institucí, bank atd. (velcí investoři) a zvláštní skupinou jsou profesionálové, kteří žijí stejně jako libovolný velkoobchod z toho, že levně nakupují a dráž prodávají. Této skupině říkáme silní hráči, nebo také chytré peníze (smart money).

Velké finanční instituce, hedgeové fondy, akciové fondy mají obvykle svá rozhodnutí založena na změnách fundamentálních údajů a jsou dlouhodobí investoři. Když přijdou na trh a začnou nakupovat, cena obvykle začne růst. To však snižuje těmto obchodníkům budoucí zisky, takže vhodnými prodeji opět cenu sráží dolů a pak opět přikupují. Této fázi se říká akumulace. Akumulace může trvat delší dobu, třeba několik měsíců, nebo i let. Poté, co nakoupí požadované množství obchodovaného instrumentu, začne obvykle cena růst, protože v trhu nezůstane nabídka. Když se pak objeví zájemce o nákup, jsou mu tito profesionálové ochotni prodat ze svých zdrojů, ale za vyšší cenu. Poté, co cena dostatečně vzroste, vznikne nákupní panika vedená strachem z unikající příležitosti, realizují velcí hráči zisk prodejem malým hráčům. Tomuto procesu se říká distribuce.

Jakmile je vyprodáno, vrhnou velcí hráči na trh zbytek svých zásob a to srazí cenu instrumentu dolů, takže vzniká prodejní panika a velcí hráči zahajují opět fázi akumulace. Cyklus akumulace/distribuce obvykle trvá několik let. Je třeba, aby trh zapomněl, co se dělo v minulosti. Pokud jsou velcí hráči ve ztrátě, jsou ji schopni vydržet i několik let, než se opět dostanou do zisku. Pokud je však naděje na obrat mizivá, bez milosti ztrátové pozice likvidují.

Chytré peníze tvoří obvykle tvůrci trhu, profesionální obchodníci, velké a silné finanční instituce atd. Tyto skupiny ovlivňují chování z krátkodobého hlediska. Protože jsou to profesionálové, dokáží dobře odhadnout, jestli publikovaná zpráva bude pozitivní nebo negativní. V případě, že bude pozitivní, začínají s nákupy mnohem dřív, než si toho všimne širší veřejnost. Poté, co je zpráva publikována prodávají své zisky do rukou široké veřejnosti, která v důsledku dobré zprávy a strachu z unikající příležitosti nakupuje. Tomuto procesu se říká: „Nakupuj fámy, prodávej fakta.“ (Buy the rumor, sell the news.) Je to obdoba procesu akumulace/distribuce na krátkém časovém rámci.

Aktivita velikých hráčů dělá trh nepředvídatelným, ale není to nic nepochopitelného. Jde o to, dostat do trhu co nejvíc peněz a pak si je vzít. Smart money umějí dokonale předvídat reakce veřejnosti na zprávy a pokud na tom jde udělat nějaký zisk, investují své peníze a pohnou cenou požadovaným směrem. Velcí hráči mají obvykle řádově mnohem víc peněz, než všichni drobní investoři dohromady, takže pohnout cenu žádaným směrem jim nedělá zásadní potíže.

Aktivitu smart money, nebo velkých hráčů lze detekovat pomocí objemů obchodů. Obchodní objem je tvořen objednávkami retailových obchodníků jen asi z 20 %. Když se tedy někde objeví veliký obchodní objem, je jasné, že v trhu působí veliké peníze. Smart money nikdy nechodí proti směru ekonomického vývoje, takže jestli je zpravodajství plné pozitivních zpráv, ale reálný výkon ekonomiky jde spíš do kytek, tak smart money nikdy nedávají své peníze do trhu. Nepřítomnost velkých peněz v trhu je známkou negativního budoucího vývoje. Aktivitu smart money a velkých hráčů lze sledovat na komoditním trhu pomocí týdně publikovaných zpráv COT (Commitment of Traders), kterou publikuje americký úřad CFTC.

Dále lze sledovat velikost opčních obchodních objemů. Pokud smart money usoudí, že se cena vydá některým směrem, nakupují opce. Vzrůst opčních objemů předchází vzrůst objemů na trhu. Znamená to, že profesionálové umisťují své objednávky a z velikosti této aktivity se dá s předstihem usuzovat na to, kam půjde trh.

 

Fundamentální makroekonomická data

Poslední co do pořadí, ale první co do důležitosti jsou pravidelně publikované makroekonomické údaje. Statistické úřady států a nejrůznější instituce pravidelně publikují makroekonomické údaje, jako je výše nezaměstnanosti, vývoj HDP, velikost inflace a z těchto údajů se dá usuzovat na to, jak se ekonomice momentálně daří.

Makroekonomické zprávy jsou publikovány v různých cyklech:

  • týdně
  • měsíčně
  • kvartálně
  • ročně

Reakce trhu na publikovanou zprávu trvá jen krátce, asi tak hodinu, ale jde hlavně o celkový vývoj v delším horizontu. Když bude klesat nezaměstnanost, znamená to, že budou celkově vyplaceny větší mzdy a ty budou utraceny, takže vzroste spotřeba. Spotřební zboží musí někdo vyrobit – ekonomika tedy poroste.

Z hlediska působení dělíme makroekonomické zprávy na předstihové makroekonomické údaje, zpožděné makroekonomické údaje a ostatní. Předstihové údaje nám umožňují s předstihem odhadovat budoucí vývoj trhu. Zpožděné potvrzují stávající ekonomickou situaci a ostatní údaje mají vliv na aktuální vývoj a také potvrzují stav.

Mezi nejdůležitější předstihové ukazatele patří počet nově postavených domů, počet stavebních povolení, počet prodaných aut a počet poskytnutých úvěrů. Pokud roste počet nově prodaných aut, znamená to, že se lidé nebojí utrácet větší částky a tedy očekávají zlepšení ekonomické situace, případně se nebojí brát půjčky na auta, a tedy opět očekávají zlepšení ekonomické situace. Stejné je to s počty nově povolovaných, postavených a zakoupených domů. Zakoupení nového domu vyvolává další nákupy nábytku, vybavení a to vede k růstu spotřeby. Pokud jsou tyto věci financovány růstem úvěrů, jde také o předstihový ukazatel spotřebitelské nálady. Když se během probíhající recese začnou objevovat signály růstu prodejů automobilů, domů a velikosti úvěrů, je konec recese na dohled.

Zpožděné údaje, jako nezaměstnanost, HDP, a obvykle kvartální údaje jen potvrzují již nastalou změnu trendu ekonomického vývoje. Jde o potvrzení, že ekonomický vývoj se již vydal svým směrem. Reakce trhu na tyto zprávy je většinou vlažná. Pouze v případě, že vznikne nějaké větší překvapení oproti očekávané hodnotě, může být reakce trhu větší.

Zbylé údaje, jako osobní příjmy, průmyslová produkce, rostou a klesají v souladu s ekonomickým trendem. Potvrzují trend, ale neindikují jeho změnu.

Při sledování makroekonomických zpráv se můžeme setkat s těmito situacemi.

  • Během recese příjmy firem klesají – akcie klesají
  • Na růst inflace reagují centrální banky zvýšením úrokové míry
  • Klesající výkon ekonomiky snižuje výši příjmů a vyvolává pokles cen akcií a růst inflace.
  • Růst zadlužení může vyvolat růst úroků, růst inflace a přechod do recese
  • Obchodní deficit signalizuje slabost světové ekonomiky oslabení měny, a další tlak na pokles akciového trhu.
  • Čím rychlejší zpomalování ekonomického růstu, tím hůř pro akcie.

Jak vypadá z makroekonomického hlediska recese?

Hlavní je umět rozeznat nastupující recesi, protože ta je spojena s poklesem cen. Počty nových domů, prodeje aut, prodeje zboží dlouhodobé spotřeby indikují dobře recesi a zotavení, protože během recese spotřebitelé obvykle neutrácí za tyto věci. Je-li ekonomie v recesi, pak počet žádostí o podporu v nezaměstnanosti je ostře sledovaným ukazatelem. Zpráva o zaměstnanosti ze začátku měsíce určuje náladu akciového trhu pro zbytek měsíce.

Jak se měří inflace?

Inflace je cenové hladiny oproti minulému roku. Důležité je vědět, jak inflace vzniká a co ji způsobuje. Existují totiž dvě příčiny vzniku inflace.

Nejznámější je inflace z nedostatku zdrojů. Nedostatečné zdroje komodit zvyšují jejich cenu, výpadky v těžbě ropy ženou cenu nahoru, malé množství zboží na trhu vede k jeho zdražování, cena ubytování během mistrovství světa roste. To je inflace jak ji každý zná a jak ji obvykle chápe.

Druhá příčina vzniku inflace je inflace z přebytku peněz. Tato druhá inflace vzniká během rychlého hospodářského růstu, kdy rychlý růst příjmů spotřebitelů umožňuje výrobcům zvyšovat ceny. Spotřebitelé mají spoustu peněz a zboží, za které by je mohli utratit, je nedostatek. Když lidi peníze mají, tak obvykle neřeší, jestli si pořídí o něco dražší, nebo o něco levnější zboží. Je jim jedno, jestli jídlo v restauraci stojí o něco víc než minule. Projevuje se psychologický efekt: „Mohu si to dovolit, mám na to.“ Zkušeným obchodníkům nedělá potíže mírně zdražovat ceny. Výsledkem je inflace z přebytku peněz.

Je třeba umět rozlišovat, o jaký druh inflace se jedná, protože na každou inflaci reaguje centrální banka jiným způsobem.

Inflace se měří několika ukazateli. Obvykle se za inflaci považuje vzrůst cen ve spotřebitelském koši. Co tam patří, určuje statistický úřad a centrální banka. Údaje o inflaci mohou být předstihové a konečné.

Míra inflace, CPI – consumer price index ukazuje, o kolik procent se zvýšila cena spotřebního koše oproti minulému období.

Jádrová inflace, Core CPI je inflace, kdy jsou ze spotřebitelského koše odstraněny potraviny, energie, alkohol a tabák.

Index výrobních cen, PPI – purchasing price index měří změnu cenové úrovně zboží na velkoobchodní úrovni. Ukazuje, o kolik se zvýšila cena výrobních základů. Růst PPI se později promítne do růstu CPI.

Růst inflace vyvolává tlak na zvyšování úrokové míry centrální bankou.

Problém s měřením inflace je dán výběrem toho, co do spotřebitelského koše patří a co ne. Vlády mohou inflaci manipulovat tím, že ze spotřebního koše odstraní drahé zboží a nahradí ho levnější variantou. Mohou nahradit bydlení ve vlastních nemovitostech, nájemním bydlením, které vychází levněji atd. Toto neustálé obnovování spotřebního koše pak vede k tomu, že ukazatele CPI vycházejí lépe, než lidé objektivně pociťují na svých peněženkách.

Existují nezávislé pokusy o měření inflace původním způsobem z osmdesátých let minulého století. Podle původního spotřebního koše. http://www.shadowstats.com/, http://www.nowandfutures.com/. Inflace měřená původním způsobem vychází vyšší.

Pro představu ještě na následujícím grafu vidíme, jak velikou reálnou hodnotu budou mít naše peníze za 15 let při zvolené inflaci.

Deflace

Pokud ceny klesají, jde o deflaci. Ta se měří stejnými ukazateli na stejném spotřebním koši, jako u indexu CPI. Deflace je obecně považována za něco špatného a centrální bankéři se jí obávají.

Oficiálním důvodem je, že klesá spotřeba – lidé si nekupují zboží, protože vědí, že za nějaký čas bude levnější. Tato argumentace není moc validní, protože pokud se budu potřebovat najíst, nebudu přece čekat půl roku, až bude chleba v důsledku deflace levnější. Proč lidé kupují počítače, digitální fotoaparáty, telefony, které jsou neustále levnější? Vědeckotechnický pokrok je založen na klesání cen. Deflace pro spotřebitele není strašákem, protože si za stejné peníze mohou koupit víc věcí.

Hlavním důvodem proč je deflace problém, je otázka dluhů. Když si někdo půjčí peníze na patnáct let a inflace bude 11 %, pak podle předchozí tabulky vrátí peníze s reálnou hodnotou 20 % původní částky. Inflace je tedy nepříjemná pro věřitele a příjemná pro dlužníky. Když však ceny klesají a ekonomika se dostane do deflace, klesají i příjmy a zde vniká problém pro dlužníky. Výše dluhu zůstává stejná, ale dlužníci mají méně peněz na splácení. Musí tedy déle splácet a celkově zaplatí v reálné hodnotě víc, než si půjčili.

Příkladem mohou být spotřebitelské půjčky ve švýcarských francích, které si brali Maďaři a Poláci, po skokovém posílení švýcarského franku hodnota dluhů prudce vzrostla a o to déle musí spotřebitelé dluhy splácet. Deflace je devastující pro dlužníky – ceny okolo klesají, klesají i příjmy, dluhy zůstávají stejné. Hypotéka zůstane stejná, hodnota domu klesne třeba o 50%.

Samozřejmě tyto případy nejsou tím, proč se centrální banky deflace tak děsí. Hlavním důvodem je to, že největšími dlužníky jsou státy. Státy jako jediní dlužníci na světě si mohou v případě, že se jim nedostává peněz vytisknout peníze a těmi zaplatit. Není to takto přímočaré, ale princip je takový, že stát napíše centrální bance dluhopis, ta si ho schová do trezoru a z trezoru státu přiveze na valníku hromadu peněz, kterou stát utratí. Pokud je inflace okolo 3 % a hospodářský růst je také okolo 3 %, pak reálně se nic neděje, obyvatelstvo je spokojené a státu se ročně díky inflaci sníží dluhy o 3 %.

Pokud se ekonomika státu dostává do deflace, tak tento jednoduchý způsob umořování dluhů přestává pro stát fungovat. Nicméně protože si stát může inflaci zvýšit vytištěním nových peněz, není nic jednoduššího, než začít shazovat peníze z vrtulníků a čekat, že se inflace dostaví, jak jednou prohlásil bývalý šéf fedu, Ben Bernanke, ve svém projevu: “Deflation: Making Sure ‘It’ Doesn’t Happen Here“. Vše se pak dostane do starých kolejí a jedeme dál.

Čím se měří hospodářský růst?

Základním ukazatelem hospodářského růstu je hrubý domácí produkt HDP. HDP se počítá podle vzorce:

HDP = Spotřeba + Investice + Vládní výdaje + Čistý export

Zde vidíme, čím se dá HDP ovlivňovat. Lze podporovat spotřebu, lze zvyšovat investice, lze zvyšovat vládní výdaje a lze vyvážet víc, než dovážet, to znamená mít kladnou obchodní bilanci. Spotřeba tvoří 70% HDP USA, když spotřeba klesá, může to vyvolat recesi. Snižování daní podporuje růst spotřeby (fiskální politika). Snižování základní úrokové míry podporuje růst spotřeby (měnová politika). Investice tvoří 10% HDP USA. Snížení daní a úrokové míry podporuje růst investic. Vládní výdaje 10-15% HDP USA. Zvyšování vládních výdajů může podpořit růst HDP. Čistý export (= rozdíl mezi vývozem a dovozem), přebytek obchodní bilance má vliv na posilování měny. Snižování úrokové míry oslabuje měnu, zvyšování posiluje. Slabší měna podporuje vývozy, ale způsobuje inflační tlak, protože zdražuje dovoz.

Proč je důležitá základní úroková míra?

Zdražení hypoték způsobí pokles prodejů nových domů a pokles výstavby nových domů. To vyvolá sníženou poptávku po nábytku a zboží dlouhodobé spotřeby (pračky, myčky, lednice, sporáky, vany, koberce, zahradnické služby). Příjmy těchto společností se sníží, akcie budou klesat.

Zvýšení úroků sníží dostupnost půjček na auta. Pokles prodejů aut způsobí pokles poptávky po pneumatikách, stereorádiích, náhradních dílech, sníží se míra cestování a poptávka po hotelových službách. Příjmy těchto společností se sníží, akcie budou klesat.

Vyšší úroky mají vliv na to, že finanční společnosti mají vyšší zisky – jejich akcie rostou.

 

Jak funguje produktivita práce?

Čím vyšší je růst produktivity práce, tím rychlejší je růst ekonomiky. Růst produktivity nevyvolává inflační tlaky a je proto velmi pozitivní. Růst produktivity práce zvyšuje reálné mzdy, protože z nich neužírá inflace.

Na druhou stranu pokud klesá produktivita práce je potřeba zaplatit pro odvedení stejné práce většího počtu pracovníků, těm je třeba vyplatit mzdu a to zvyšuje množství peněz, které je možno utratit. Pokles produktivity je tedy pozitivní pro posilování měny.

 

Státní rozpočet a dluhové zatížení

Zvyšování státního dluhu je negativní, protože jeho financování vyvolá zvýšení úrokové míry a růst inflace. Rostoucí inflace zpomaluje ekonomiku a hrozí vznik recese.

 

Jaký má vliv vývoj obchodní bilance?

Odhadnout vliv obchodní bilance na trh je složité. Např. rychlejší ekonomický růst USA, než Evropy, či Japonska vyvolá zvýšené dovozy relativně levnějšího zboží, což se promítne v záporné americké obchodní bilanci. To však může mít pozitivní vliv na akcie v důsledku ekonomického růstu v USA. Pokud je v Evropě, či Japonsku recese, může to způsobit snížené vývozy z USA a to je pro změnu negativní signál pro ekonomiku a následuje pokles cen akcií. Obchodní deficit se může také zvýšit v důsledku vysokých cen ropy, to je negativní signál. Obchodní deficit může růst, kvůli zvýšení úrokové míry a sníženého vývozu v důsledku dražší měny – negativní.

 

Jaký má vliv posilování dolaru?

Pokud dolar oslabuje, zahraniční investice do akcií jsou ohroženy kurzovým rizikem, kdy výnosy na akciích likviduje klesající kurz zahraniční měny. Slábnoucí dolar snižuje zahraniční investice. Proti kurzovému riziku se lze zajistit současným prodejem stejného množství dolarů na forexovém trhu. Dolar zvyšuje příjmy amerických firem generujících zisky v zahraničí. Snižuje se tím velikost amerického státního dluhu. Pokud posiluje dolar, rostou akcie společností, které podnikají na americkém trhu. Sílící dolar díky kurzovému riziku ukusuje ze zisku společností, které mají příjmy v jiných měnách. Slábnoucí dolar funguje obráceně.

 

 


Podobná témata
hospodářské výsledky, makroekonomická data, fiskální politika, vnější šoky, inflace, deflace, monetární politika

Líbil se vám tento článek?
+0 / -0

Sdílejte článek na sociálních sítích
Odeslat článek e-mailem

Diskuze

V diskuzi zatím není žádný komentář. Buďte první, kdo bude komentovat.

Vstoupit do diskuze


Související články

Jak na forex obchodování

18.11.2016 15:10 | Diskuze

Deset doporučení, které byste měli znát, pokud se chcete vyhnout těm největším rizikům na forexu.

Fondy kvalifikovaných investorů – dostupnější a stále populárnější

15.11.2016 15:37 | Diskuze

Nemovitosti byly a vždy budou oblíbenou součástí investičního portfolia, a to i díky své odolnosti vůči výkyvům na kapitálovém trhu i inflaci. Ne nadarmo se říká, že je nemovitost uchovatelem hodnoty.

Jak koupit akcie?

14.11.2016 15:21 | Diskuze

Desatero technické analýzy pro začátečníky aneb jak obchodovat na burze.



Čti více

Trumpovi poradci uklidňují AT&T a Time Warner ohledně plánované akvizice

Zvolený prezident Donald Trump byl ještě před volbami ostře proti chystané akvizici Time Warner (NYSE:TWX) ze strany telekomunikačního giganta AT&T (NYSE:T), to však po jeho nástupu do funkce nemusí být rozhodující, informuje deník Financial Times.

Jsou USA nastupující energetická supervelmoc?

V minulých desetiletích byly Spojené státy čistým dovozcem energií. Ať už se jednalo o ropu či zemní plyn, energetická závislost na ostatních zemích byla vždy slabým místem světové supervelmoci. Příští rok to slibuje změnit. 

Ilustrační foto

Rusko v listopadu povolilo kohoutky, těžba ropy dosáhla nového maxima

Těžba ropy v Rusku v listopadu nepatrně vzrostla a dostala se na nový postsovětský rekord 11,21 milionu barelů denně. Vyplývá to z údajů, které dnes zveřejnilo tamní ministerstvo energetiky.

Portál Web4Trader používá cookies s cílem zajistit co možná nejlepší zážitek při návštěvě těchto webových stránek. Dalším užíváním těchto webových stránek vyjadřujete souhlas s umístěním souborů cookies na vašem počítači / zařízení. Více informací naleznete zde.